Tak dneska mě slušně ve třetí třetině nasrali ty černobílí sasci. Micka byl jako hráč debil ale dneska se předvedl jako debil při rozhodování. A s Hodkem vytvořili pár dvou pruhovanech idiotů. Tak minimálně třikrát jsme měli hrát od půlky třetiny přesilovku, z toho jednou pětiminutovou a oni ani jeden faul jakoby neviděli. Připadalo mě to jak za starejch časů,kdy byli všichni posrany z Růžičky,kteří stojí na střídačce.
Je fakt,že 1 třetina nam utekla jak voda.Od druhý se to hodne zlepšilo,vyrovnalo se,a (kdyby), jsme ve treti dali ty šance, zak nebylo co řešit. Za me dneska bod dobrej, každej bod dobrej.
@kinkis Já to tedy vítám. Chebu by ta třetí nejvyšší soutěž slušela. Jen ještě jestli město dá nějaké peníze. Hodně o to už usilovali před sezónou a radnice dala přednost ping pongu. Každopádně už loni chtěli postoupit a přes Rokycany se to nepovedlo. Jako bývalý chuligán fotbalové Hvězdy bych si i přál nějaký slušný kotel 😉 Jinak dneska první třetina byla jalová, kluci byli ještě asi na venkovním tripu. A Hradec s hovna bič. Pak to bylo dobrý a i dost šancí, škoda že to tam v té třetí třetině nepadlo...
Možná to bude jen můj dojem,ale nechápu,proč tam postavil Bednare. Včera dostal ze 13 střel 5 gólů od slavie.Sice v tv říkali, že chytá Novas, ale všude jinde říkaj, že chytá Bednář.Tak nevim
Upřímně, já budu spokojenej pokud se dostanou do play off.Na jaký pozici je jedno.Asi úplně nemůžeme chtít, aby byli třeba na 4 místě, to je asi nereálný. Já jsem rád za to,kde jsou teď.Myslim si,že se to play off letos umlatit dá,pokud se to vše sejde, bude to moc,moc fajn.
To bude ještě s nějakým dalším postihem. Nicméně ten čárový tam fakt pořádně překážel.
Překážel. Ale je součástí hry. A takhle zkušenej hráč by ho "zahodit" neměl! A už vůbec ne, když ste byli v útočným pásmu, žádný bezprostřední nebezpečí Vám nehrozilo, nebylo třeba se hnát za pukem za každou cenu. Navíc čárovej tuto nečekal a moh dopadnou hodně blbě...
Článek je však placený, takže pro ty, jež nemají to jejich blbé premium, kopíruji celý rozhovor níže:
Místo strachu ze sestupu, který jim mnozí předpovídali, v polovině základní části extraligy řeší něco jiného – zda do čtvrtfinále postoupí přímo, nebo přes předkolo. Karlovy Vary hrají atraktivní hokej, překvapují a drží se v první polovině tabulky. Přitom tu jedou v „lowcostovém“ režimu a šetří, jak se dá.
„Když chcete prorazit na úkor gigantů, tak musíte hrát jinak,“ tvrdí Martin Pešout, třiapadesátiletý kouč Varů. Před dvaceti lety tu vstoupil po boku Miloše Říhy do velkého hokeje, coby asistent zažil i titul s Kometou, ale roky měl nálepku toho, který s reprezentační osmnáctkou sestoupil z elitní skupiny mistrovství světa. I o tom mluví.
Když se díváte na tabulku, tak…
… panuje spokojenost, jsme v první půlce. Ale taky vidím zklamání ze zápasů s Olomoucí, Litvínovem, do toho jsme prodrbali utkání na Kladně, kde jsme nebyli schopní dát Godlovi gól. To je devět bodů a člověk si řekne, kde jsme mohli být. Ale asi je nemáme, protože ještě nejsme vyspělí, abychom hráli první čtyřku. Na to musíte mít hlavu, vyspělý a zkušený kádr, aby se zmíněné zápasy nestávaly. My se tak vysoko nikdy nepohybovali a musíme se naučit v těch patrech hrát.
Zní to snadno. Ale? Jste chválení za atraktivní hru, co za tím stojí?
Jestliže chcete být úspěšní, máte dvě možnosti. Buď si nakoupíte hráče, budete za ně dávat sto milionů ročně a pak budete v první šestce. A tak do pěti let úspěch přijde a vy ten pohár zvednete. Když peníze nemáte, musíte hrát jinak než ostatní. Musíte mít do detailů typologicky vyladěné mužstvo, abyste měli na každém postu hráče, který je schopen odlišným systémem hrát. Pak můžete gigantům stačit.
My ten systém hráli i loni, ale po postupu jsme měli devět hráčů z 1. ligy. Stačilo to jen na 12. místo, proto jsme museli polovinu mančaftu vyhodit, abychom šli výš. A už jsme si mohli vybrat typologicky hráče, kteří zapadnou do systému. To nám zatím přináší ovoce, i když se zase ukazuje, že ne všichni se nám povedli. Mužstvo budeme chtít udržet, ale musíme přivést dva tři hráče, abychom se posunuli o kousek dál. Když se trefíme, jsme schopni i s nízkým rozpočtem hrát o medaile. Ale je tu i marketingový element – nejsme moc v televizi, nemáme takovou sledovanost, protože za námi nestojí giganti. A televize se podle sledovanosti řídí.
Mluvíte o nižším rozpočtu než „giganti“. Budete konkrétní?Nemohou si za to Vary samy? Po titulu z roku 2009 nehrály atraktivně, do arény nechodili diváci.
Ano i ne. Jedna rovina je, že na rozdíl od hokejových bašt jako Zlín, Litvínov, Kladno, které se chlubí tradicí, měly Vary odvahu a postavily arénu. Musely někde vzít peníze a ty musely někde ubrat. A ubraly se v mužstvu – nejlepší hráči se prodali. Následovalo to, že se řeklo, že mužstvo na to nemá, a jenom se bránilo. Atraktivita chyběla a klub dostal nálepku, že hraje nudný hokej. Souhlasím, ale zase tu stojí aréna, která patří mezi pět nejlepších v zemi.
Mluvíte o nižším rozpočtu než „giganti“. Budete konkrétní?
My potřebujeme 2,7 milionu měsíčně, takže za sezonu to dělá kolem 30 až 31 milionů. A vím, že giganti se pohybují v rozpočtu na hráče kolem 60 až 80 milionů za sezonu.
Takže průměrně mají u vás hokejisté sto tisíc měsíčně?
Hráči, kteří koketují s reprezentací, mají 100 až 110 tisíc. Samozřejmě máme hráče, jako jsou Polák, Rachůnek, Graňák, Novotný, kteří berou víc. Ale jsou tu taky hráči, kteří nepřesáhnou čtyřicet tisíc.
I to je pro většinu Čechů plat, na který nedosáhnou, ale v hokejových podmínkách je hodně podprůměrný. Motivujete bonusy? Máme jediný bonus, a to za postup do předkola play off. Když skončíme jedenáctí, nedostaneme ani korunu. To je spravedlivé, protože nemá cenu dávat bonusy za nahrávky, góly – hokej je kolektivní sport.
Karlovarský trenér Martin Pešout.
Manažeři si často stěžují, že je těžké shánět hráče, zvlášť ze střední generace. Že jsou přeplácení, že musí brát cizince, aby neplatili tabulkové odstupné.
Jde o to, jakého hráče. Třeba pro Třinec nebude posila hráč, který stojí 100 tisíc a hrál 1. ligu. Pro nás to ovšem posila je, protože víme, proč a na jaký post ho bereme. Pro nás tedy hráče sehnat není těžké, ale pro giganty, kteří hledají rozdílové borce, už ano. V létě se čeká, kdo přijde z farem, kdo vypadne z Ruska, a o ně se tyto kluby přetahují. My si rozdílové hráče musíme vychovat. Nemáme na to, abychom s nimi o ně soupeřili, ani nám je jejich agenti nenabízejí, protože vědí, že hráče s výplatou 300 tisíc a výš si nemůžeme dovolit. Hráče lákáme na to, že bude hrát první druhou lajnu, může si u nás udělat jméno a odrazit se do zahraničí.
Je nutný dobrý skauting?
Důležitá je znalost hráčů od juniorského věku, známosti s agenty i se skauty, kteří sledují pro NHL. Obzvlášť ti mají dobré oko na mladé a já nevynechám žádnou možnost, abych se pobavil s každým, kdo v hokeji něco znamená. A taky je důležité, aby na to člověk nebyl sám. Naučili jsme se pracovat s Mírou Vaňkem (provozně-ekonomický manažer), zahrnuli jsme do toho i Vencu Skuhravého (kapitána), a pakliže se my tři neshodneme, že by sem hráč měl přijít, tak nepřijde.
Že se musí práce dělit na víc lidí?
Můžete mít představu, jak hrát, ale musí to chtít i hráči. Jedna věc je jim něco kreslit a druhá, aby za vámi šli. Musíte je přesvědčit, že je to cesta, která bude úspěšná. V tom spousta trenérů dělá chybu, že něco chtějí oni. Řeknou: „Já chci, abychom tak hráli.“ Ne! Na prvním místě jsou hráči. Když s nimi trenér nemá vztahy, chybí mu zdravé jádro, neudělá nic. Trenéři-despotové vymírají a i u nás to spousta trenérů pochopila.
Takže i hlas z kabiny hraje roli?
Dnes je to o trenérských štábech. Hlavní trenér by měl udat kurz, komunikovat s hráči a největší díl práce je na asistentech. Je to model, který se u nás pořád podceňuje, ale věřím, že se sem dostane. Věci, že si jeden trenér dělal vše sám, odezní a světu se přiblížíme. Ale i my ve Varech máme velkou rezervu, protože to s Tomášem Mariškou děláme ve dvou a nemáme ani trenéra, který by hlídal coach challenge.
Sám jste roky dělal asistenta, začal jste před dvaceti lety po boku Miloše Říhy tady ve Varech.
Byl jsem tu šéftrenérem, a když přišel Miloš Říha, šéfové klubu mě doporučili. Dali jsme si schůzku a zjistili, že máme dost společného. Byla to škola. Miloš se snažil dělat věci, které nebyly zvykem, trošku předběhl dobu. Byl to obrovský živočich jak na střídačce, tak i v životě.
V minulé sezoně si Říha přál, abyste mu dělal asistenta u reprezentace. Proč to nedopadlo?
Rozhodli lidi na svazu. My postoupili s Karlovými Vary z 1. ligy a bylo jasné, že nemáme peníze na to, abychom posílili. Tak si všichni mysleli, že budeme v baráži. Uznal jsem, že při mé první sezoně v extralize v roli hlavního trenéra by nebylo vůči svazu fér, abych dělal u reprezentace. Nebylo by to fér ani vůči Milošovi, protože bych měl na srazech hlavu jinde. Podstatná je příprava v dubnu před mistrovstvím a počítalo se s tím, že tou dobou budeme hrát baráž, takže já bych se nemohl zúčastnit. Kdybych nemohl ovlivňovat přípravu, nebylo by profesionální, abych to místo vzal.
Ale vy jste se s předstihem zachránili. Strašně mě to mrzelo, protože polovina mužstva v Bratislavě byly „moje děti“, které to tam táhly.
Třeba Voráček, Frolík, Gudas, které jste trénoval v osmnáctce. Jeden rok jste získal bronz na MS, ale pak jste sestoupil, což se žádnému jinému českému národnímu týmu ještě nestalo.
Ten první ročník 1988 jsem dostal v šestnáctce a mohl si ho tři roky připravovat. Byl výjimečný. Na mistrovství jsme měli bronz a to jsme ještě v semifinále vypadli s Amerikou až v prodloužení. Ty tři roky byly pohádka. Dodnes mě s těmi kluky pojí osobní přátelství, protože máme s Voráčkem, Tlustým, Frolíkem sklípek na Moravě.
Pak přišel další rok. Co se stalo?
Měl jsem slíbeno, že když uděláme medaili, půjdu k dvacítce. Tenhle ročník za dva roky hrál doma. Výkonný výbor to ale dal jiným trenérům (Hořava, Rulík, Weissmann) a mě to tenkrát zlomilo. Dostal jsem za „odměnu“, že můžu u osmnáctky zůstat. Když mi nedali dvacítku, neměl jsem tu osmnáctku brát. Ale byl jsem moc ješitný a mladý, abych to posoudil, a neodvedl svou práci na sto procent. A to se pak projevilo na mistrovství. Byť sestup byla snůška obrovských náhod. Ale strašně mě to poznamenalo, protože odpovědnost byla na mě.
Zvažoval jste, zda trénovat dál?
Měl jsem sto chutí skončit, protože jsem si uvědomil, že nejsem trenér, který má hokejové jméno. Nehrál jsem NHL, za nároďák. Hořava, Růžička, Šlégr jsou ikony českého hokeje a jim se leccos odpustí. U mě bylo jasné, že mi nikdo nic neodpustí. Už je to dvanáct let a pořád to v sobě dusím. Asi s tím průšvihem i umřu. Mně se nepovedl týden a připravilo mě to o deset let kariéry.
Zabrzdila se?
Ta zkušenost mě posílila, a když jsem se dostal zpátky nahoru, jsem silnější. Už vím, že se mi jako trenérovi nemůže nic horšího stát. Jsem v klidu, protože to nejhorší jsem prožil. Přesto jsem rád, že se našli lidé, kteří mi tu šanci dali dál. Vláďa Růžička mě nechal ve Slavii, pak mě Milan Vacke vzal k mužskému hokeji do Chomutova a já rok po sestupu hrál finále 1. ligy. Dnes vím, že tam a pak ve Skalici jsem se učil dělat hokej. Jsem rád, že jsem to zažil, protože trenéři s velkými jmény, kteří jdou rovnou k chlapům, jsou ochuzení o základ. My trenéři bez jména, jako je Pavel Hynek, Jirka Kalous nebo Pepa Jandač, si vším musíme projít odspodu.
Martin Pešout
Bez zkratek?
Jo. Ale jsou jen dva typy trenérů – ti, kteří mají výsledky, a ti, kteří ne. Ostatní jsou kecy. Já jako hlavní trenér nebyl nikdy v průběhu sezony odvolaný. Skončil jsem jen v Chomutově po sezoně, když jsme s Brnem vypadli v semifinále 1. ligy 3:4 na zápasy. Cítím to jako křivdu, ale jsem rád, že mě vyhodili, protože bych se nikdy nedostal do Brna, kde jsem prožil nádherné roky. Měl jsem tam i přítelkyni, se kterou mám syna, který teď chytá za žáky Komety. Takže zápasy s ní jsou pro mě zvláštní.
Komu syn fandí? Říká, že Kometě. Tak mu vždycky odpovím, ať si jde pro kapesné za Liborem (Zábranským, majitelem Brna).
I s ním jste trénoval. Naučil mě, že na prvním místě jsou vždy hráči a co se pro ně může udělat, to se i musí. Ale pak se po nich musí vyžadovat. Zároveň mě zklidnil na střídačce, protože mě dokázal přesvědčit, že hráči jsou tak rozpumpovaní, že nemá smysl jim dávat přehršel podnětů. I o přestávce by pokyny měly být minimální. Nemá cenu přilejvat olej do ohně. On taky razil model NHL, kde je hlavní kouč a asistenti, kteří pracují. Takže jsem v Brně měl velkou zodpovědnost a jsem za to vděčný.
Vy jste byl i na trenérské stáži ve Philadelphii. Co vám dala?
Dostal jsem se tam díky Kubovi Voráčkovi a byla to neskutečná zkušenost. Mohl jsem mluvit s trenéry, pohybovat se po šatně. Viděl jsem, jak funguje tým NHL při tréninku, jak v zápasový i regenerační den.
Ale i u reprezentace se řeší, jestli tři asistenti nejsou moc.Co vás překvapilo?
Že i takhle placení hráči mají ráno připravenou snídani. Od té doby se to snažím praktikovat, protože každý z nás, kdo to hrál, tak ví, že po cestě na zimák jsme si dali tatranku a to bylo všechno. V rozpočtu je to zanedbatelná položka. Ještě ale nejsme tak bohatí, aby byl připravený oběd, byl výběr několika jídel a vypsané skupiny hráčů by věděly, co mají jíst. A pak mě zaskočilo, že mají čtyři asistenty. Na obranu, útok, přesilovku a video. Za tím zaostáváme a v tom je zakopaný pes – my to děláme ve dvou a oni v pěti.
Přijde mi to strašně směšné, a hlavně mi přijdou směšní ti, kteří o tom mluví. Ať se jedou podívat alespoň na mistrovství světa. Já tam dělám deset let komentátora pro Slovenskou televizi a teď v Bratislavě byl vedle studia trenérský můstek, kde seděl trenér, co má na starosti challenge, a videotrenér. Byl tam hlavní trenér Philadelphie a nevadí mu, že není ani na střídačce. Jsou tam další tři trenéři, ale nevybírají se tak, že se určí hlavní trenér a ten si k sobě vezme dva kamarády. Zvolí se hlavní trenér, který má největší jméno u hráčů. Pak se vezme trenér na obranu, který má nejlepší čísla v defenzivě. To samé v útoku, na přesilovku. A je jedno, že se neznají, protože jsou to profíci a jdou dělat svou práci.
Zatímco u nás…
… si vybíráme kamarády. Dám otázku: Proč nejsou u reprezentace špičkoví trenéři z extraligy? Nechci se dotknout žádných asistentů, které tam Miloš Říha má. Vážím si jich, ale nejsou to špičkoví trenéři z ligy.
Jenže neklade svaz podivné nároky? Aby nedělali v klubu, sám jste zmínil svůj příklad.
Jestliže Venca Varaďa nebo Filip Pešán mohli trénovat dvacítku, která je v prosinci, a kluby je uvolnily, tak proč by to nešlo na duben a květen. Přece neřešíme Euro Hockey Tour. Kdo už si dnes pamatuje, že jsme před měsícem vyhráli ve Finsku EHT? Všechny zajímá, co bylo na Slovensku a co bude ve Švýcarsku. Tak tam pojďme postavit to nejlepší, stejně jako chceme nejlepší hráče z NHL. Tady je rezerva, která by se dala zlepšit.
A very interesting insight especially into the extra league also as a whole and the personal development of the coach. It matches my personal experiences: Those who find their way through difficult times are more effective and efficient afterwards; they know better how to achieve successes.
Komentáře
zajímavý
J. Černoch with a good debut for us.
To bude ještě s nějakým dalším postihem. Nicméně ten čárový tam fakt pořádně překážel.
https://www.idnes.cz/hokej/extraliga/martin-pesout-karlovy-vary-rozhovor-hokej.A191202_517855_hokej_tof
Článek je však placený, takže pro ty, jež nemají to jejich blbé premium, kopíruji celý rozhovor níže:
„Když chcete prorazit na úkor gigantů, tak musíte hrát jinak,“ tvrdí Martin Pešout, třiapadesátiletý kouč Varů. Před dvaceti lety tu vstoupil po boku Miloše Říhy do velkého hokeje, coby asistent zažil i titul s Kometou, ale roky měl nálepku toho, který s reprezentační osmnáctkou sestoupil z elitní skupiny mistrovství světa. I o tom mluví.
Když se díváte na tabulku, tak…
… panuje spokojenost, jsme v první půlce. Ale taky vidím zklamání ze zápasů s Olomoucí, Litvínovem, do toho jsme prodrbali utkání na Kladně, kde jsme nebyli schopní dát Godlovi gól. To je devět bodů a člověk si řekne, kde jsme mohli být. Ale asi je nemáme, protože ještě nejsme vyspělí, abychom hráli první čtyřku. Na to musíte mít hlavu, vyspělý a zkušený kádr, aby se zmíněné zápasy nestávaly. My se tak vysoko nikdy nepohybovali a musíme se naučit v těch patrech hrát.
Zní to snadno. Ale? Jste chválení za atraktivní hru, co za tím stojí?
Jestliže chcete být úspěšní, máte dvě možnosti. Buď si nakoupíte hráče, budete za ně dávat sto milionů ročně a pak budete v první šestce. A tak do pěti let úspěch přijde a vy ten pohár zvednete. Když peníze nemáte, musíte hrát jinak než ostatní. Musíte mít do detailů typologicky vyladěné mužstvo, abyste měli na každém postu hráče, který je schopen odlišným systémem hrát. Pak můžete gigantům stačit.
My ten systém hráli i loni, ale po postupu jsme měli devět hráčů z 1. ligy. Stačilo to jen na 12. místo, proto jsme museli polovinu mančaftu vyhodit, abychom šli výš. A už jsme si mohli vybrat typologicky hráče, kteří zapadnou do systému. To nám zatím přináší ovoce, i když se zase ukazuje, že ne všichni se nám povedli. Mužstvo budeme chtít udržet, ale musíme přivést dva tři hráče, abychom se posunuli o kousek dál. Když se trefíme, jsme schopni i s nízkým rozpočtem hrát o medaile. Ale je tu i marketingový element – nejsme moc v televizi, nemáme takovou sledovanost, protože za námi nestojí giganti. A televize se podle sledovanosti řídí.
Mluvíte o nižším rozpočtu než „giganti“. Budete konkrétní?Nemohou si za to Vary samy? Po titulu z roku 2009 nehrály atraktivně, do arény nechodili diváci.
Ano i ne. Jedna rovina je, že na rozdíl od hokejových bašt jako Zlín, Litvínov, Kladno, které se chlubí tradicí, měly Vary odvahu a postavily arénu. Musely někde vzít peníze a ty musely někde ubrat. A ubraly se v mužstvu – nejlepší hráči se prodali. Následovalo to, že se řeklo, že mužstvo na to nemá, a jenom se bránilo. Atraktivita chyběla a klub dostal nálepku, že hraje nudný hokej. Souhlasím, ale zase tu stojí aréna, která patří mezi pět nejlepších v zemi.
Mluvíte o nižším rozpočtu než „giganti“. Budete konkrétní?My potřebujeme 2,7 milionu měsíčně, takže za sezonu to dělá kolem 30 až 31 milionů. A vím, že giganti se pohybují v rozpočtu na hráče kolem 60 až 80 milionů za sezonu.
Takže průměrně mají u vás hokejisté sto tisíc měsíčně?
Hráči, kteří koketují s reprezentací, mají 100 až 110 tisíc. Samozřejmě máme hráče, jako jsou Polák, Rachůnek, Graňák, Novotný, kteří berou víc. Ale jsou tu taky hráči, kteří nepřesáhnou čtyřicet tisíc.
I to je pro většinu Čechů plat, na který nedosáhnou, ale v hokejových podmínkách je hodně podprůměrný. Motivujete bonusy?
Máme jediný bonus, a to za postup do předkola play off. Když skončíme jedenáctí, nedostaneme ani korunu. To je spravedlivé, protože nemá cenu dávat bonusy za nahrávky, góly – hokej je kolektivní sport.
Karlovarský trenér Martin Pešout.
Manažeři si často stěžují, že je těžké shánět hráče, zvlášť ze střední generace. Že jsou přeplácení, že musí brát cizince, aby neplatili tabulkové odstupné.
Jde o to, jakého hráče. Třeba pro Třinec nebude posila hráč, který stojí 100 tisíc a hrál 1. ligu. Pro nás to ovšem posila je, protože víme, proč a na jaký post ho bereme. Pro nás tedy hráče sehnat není těžké, ale pro giganty, kteří hledají rozdílové borce, už ano. V létě se čeká, kdo přijde z farem, kdo vypadne z Ruska, a o ně se tyto kluby přetahují. My si rozdílové hráče musíme vychovat. Nemáme na to, abychom s nimi o ně soupeřili, ani nám je jejich agenti nenabízejí, protože vědí, že hráče s výplatou 300 tisíc a výš si nemůžeme dovolit. Hráče lákáme na to, že bude hrát první druhou lajnu, může si u nás udělat jméno a odrazit se do zahraničí.
Je nutný dobrý skauting?
Důležitá je znalost hráčů od juniorského věku, známosti s agenty i se skauty, kteří sledují pro NHL. Obzvlášť ti mají dobré oko na mladé a já nevynechám žádnou možnost, abych se pobavil s každým, kdo v hokeji něco znamená. A taky je důležité, aby na to člověk nebyl sám. Naučili jsme se pracovat s Mírou Vaňkem (provozně-ekonomický manažer), zahrnuli jsme do toho i Vencu Skuhravého (kapitána), a pakliže se my tři neshodneme, že by sem hráč měl přijít, tak nepřijde.
Že se musí práce dělit na víc lidí?
Můžete mít představu, jak hrát, ale musí to chtít i hráči. Jedna věc je jim něco kreslit a druhá, aby za vámi šli. Musíte je přesvědčit, že je to cesta, která bude úspěšná. V tom spousta trenérů dělá chybu, že něco chtějí oni. Řeknou: „Já chci, abychom tak hráli.“ Ne! Na prvním místě jsou hráči. Když s nimi trenér nemá vztahy, chybí mu zdravé jádro, neudělá nic. Trenéři-despotové vymírají a i u nás to spousta trenérů pochopila.
Takže i hlas z kabiny hraje roli?
Dnes je to o trenérských štábech. Hlavní trenér by měl udat kurz, komunikovat s hráči a největší díl práce je na asistentech. Je to model, který se u nás pořád podceňuje, ale věřím, že se sem dostane. Věci, že si jeden trenér dělal vše sám, odezní a světu se přiblížíme. Ale i my ve Varech máme velkou rezervu, protože to s Tomášem Mariškou děláme ve dvou a nemáme ani trenéra, který by hlídal coach challenge.
Sám jste roky dělal asistenta, začal jste před dvaceti lety po boku Miloše Říhy tady ve Varech.
Byl jsem tu šéftrenérem, a když přišel Miloš Říha, šéfové klubu mě doporučili. Dali jsme si schůzku a zjistili, že máme dost společného. Byla to škola. Miloš se snažil dělat věci, které nebyly zvykem, trošku předběhl dobu. Byl to obrovský živočich jak na střídačce, tak i v životě.
V minulé sezoně si Říha přál, abyste mu dělal asistenta u reprezentace. Proč to nedopadlo?
Rozhodli lidi na svazu. My postoupili s Karlovými Vary z 1. ligy a bylo jasné, že nemáme peníze na to, abychom posílili. Tak si všichni mysleli, že budeme v baráži. Uznal jsem, že při mé první sezoně v extralize v roli hlavního trenéra by nebylo vůči svazu fér, abych dělal u reprezentace. Nebylo by to fér ani vůči Milošovi, protože bych měl na srazech hlavu jinde. Podstatná je příprava v dubnu před mistrovstvím a počítalo se s tím, že tou dobou budeme hrát baráž, takže já bych se nemohl zúčastnit. Kdybych nemohl ovlivňovat přípravu, nebylo by profesionální, abych to místo vzal.
Ale vy jste se s předstihem zachránili.
Strašně mě to mrzelo, protože polovina mužstva v Bratislavě byly „moje děti“, které to tam táhly.
Třeba Voráček, Frolík, Gudas, které jste trénoval v osmnáctce. Jeden rok jste získal bronz na MS, ale pak jste sestoupil, což se žádnému jinému českému národnímu týmu ještě nestalo.
Ten první ročník 1988 jsem dostal v šestnáctce a mohl si ho tři roky připravovat. Byl výjimečný. Na mistrovství jsme měli bronz a to jsme ještě v semifinále vypadli s Amerikou až v prodloužení. Ty tři roky byly pohádka. Dodnes mě s těmi kluky pojí osobní přátelství, protože máme s Voráčkem, Tlustým, Frolíkem sklípek na Moravě.
Pak přišel další rok. Co se stalo?
Měl jsem slíbeno, že když uděláme medaili, půjdu k dvacítce. Tenhle ročník za dva roky hrál doma. Výkonný výbor to ale dal jiným trenérům (Hořava, Rulík, Weissmann) a mě to tenkrát zlomilo. Dostal jsem za „odměnu“, že můžu u osmnáctky zůstat. Když mi nedali dvacítku, neměl jsem tu osmnáctku brát. Ale byl jsem moc ješitný a mladý, abych to posoudil, a neodvedl svou práci na sto procent. A to se pak projevilo na mistrovství. Byť sestup byla snůška obrovských náhod. Ale strašně mě to poznamenalo, protože odpovědnost byla na mě.
Zvažoval jste, zda trénovat dál?
Měl jsem sto chutí skončit, protože jsem si uvědomil, že nejsem trenér, který má hokejové jméno. Nehrál jsem NHL, za nároďák. Hořava, Růžička, Šlégr jsou ikony českého hokeje a jim se leccos odpustí. U mě bylo jasné, že mi nikdo nic neodpustí. Už je to dvanáct let a pořád to v sobě dusím. Asi s tím průšvihem i umřu. Mně se nepovedl týden a připravilo mě to o deset let kariéry.
Zabrzdila se?
Ta zkušenost mě posílila, a když jsem se dostal zpátky nahoru, jsem silnější. Už vím, že se mi jako trenérovi nemůže nic horšího stát. Jsem v klidu, protože to nejhorší jsem prožil. Přesto jsem rád, že se našli lidé, kteří mi tu šanci dali dál. Vláďa Růžička mě nechal ve Slavii, pak mě Milan Vacke vzal k mužskému hokeji do Chomutova a já rok po sestupu hrál finále 1. ligy. Dnes vím, že tam a pak ve Skalici jsem se učil dělat hokej. Jsem rád, že jsem to zažil, protože trenéři s velkými jmény, kteří jdou rovnou k chlapům, jsou ochuzení o základ. My trenéři bez jména, jako je Pavel Hynek, Jirka Kalous nebo Pepa Jandač, si vším musíme projít odspodu.
Martin Pešout
Bez zkratek?
Jo. Ale jsou jen dva typy trenérů – ti, kteří mají výsledky, a ti, kteří ne. Ostatní jsou kecy. Já jako hlavní trenér nebyl nikdy v průběhu sezony odvolaný. Skončil jsem jen v Chomutově po sezoně, když jsme s Brnem vypadli v semifinále 1. ligy 3:4 na zápasy. Cítím to jako křivdu, ale jsem rád, že mě vyhodili, protože bych se nikdy nedostal do Brna, kde jsem prožil nádherné roky. Měl jsem tam i přítelkyni, se kterou mám syna, který teď chytá za žáky Komety. Takže zápasy s ní jsou pro mě zvláštní.
Komu syn fandí?
Říká, že Kometě. Tak mu vždycky odpovím, ať si jde pro kapesné za Liborem (Zábranským, majitelem Brna).
I s ním jste trénoval.
Naučil mě, že na prvním místě jsou vždy hráči a co se pro ně může udělat, to se i musí. Ale pak se po nich musí vyžadovat. Zároveň mě zklidnil na střídačce, protože mě dokázal přesvědčit, že hráči jsou tak rozpumpovaní, že nemá smysl jim dávat přehršel podnětů. I o přestávce by pokyny měly být minimální. Nemá cenu přilejvat olej do ohně. On taky razil model NHL, kde je hlavní kouč a asistenti, kteří pracují. Takže jsem v Brně měl velkou zodpovědnost a jsem za to vděčný.
Vy jste byl i na trenérské stáži ve Philadelphii. Co vám dala?
Dostal jsem se tam díky Kubovi Voráčkovi a byla to neskutečná zkušenost. Mohl jsem mluvit s trenéry, pohybovat se po šatně. Viděl jsem, jak funguje tým NHL při tréninku, jak v zápasový i regenerační den.
Ale i u reprezentace se řeší, jestli tři asistenti nejsou moc.Co vás překvapilo?
Že i takhle placení hráči mají ráno připravenou snídani. Od té doby se to snažím praktikovat, protože každý z nás, kdo to hrál, tak ví, že po cestě na zimák jsme si dali tatranku a to bylo všechno. V rozpočtu je to zanedbatelná položka. Ještě ale nejsme tak bohatí, aby byl připravený oběd, byl výběr několika jídel a vypsané skupiny hráčů by věděly, co mají jíst. A pak mě zaskočilo, že mají čtyři asistenty. Na obranu, útok, přesilovku a video. Za tím zaostáváme a v tom je zakopaný pes – my to děláme ve dvou a oni v pěti.
Přijde mi to strašně směšné, a hlavně mi přijdou směšní ti, kteří o tom mluví. Ať se jedou podívat alespoň na mistrovství světa. Já tam dělám deset let komentátora pro Slovenskou televizi a teď v Bratislavě byl vedle studia trenérský můstek, kde seděl trenér, co má na starosti challenge, a videotrenér. Byl tam hlavní trenér Philadelphie a nevadí mu, že není ani na střídačce. Jsou tam další tři trenéři, ale nevybírají se tak, že se určí hlavní trenér a ten si k sobě vezme dva kamarády. Zvolí se hlavní trenér, který má největší jméno u hráčů. Pak se vezme trenér na obranu, který má nejlepší čísla v defenzivě. To samé v útoku, na přesilovku. A je jedno, že se neznají, protože jsou to profíci a jdou dělat svou práci.
Zatímco u nás…
… si vybíráme kamarády. Dám otázku: Proč nejsou u reprezentace špičkoví trenéři z extraligy? Nechci se dotknout žádných asistentů, které tam Miloš Říha má. Vážím si jich, ale nejsou to špičkoví trenéři z ligy.
Jenže neklade svaz podivné nároky? Aby nedělali v klubu, sám jste zmínil svůj příklad.
Jestliže Venca Varaďa nebo Filip Pešán mohli trénovat dvacítku, která je v prosinci, a kluby je uvolnily, tak proč by to nešlo na duben a květen. Přece neřešíme Euro Hockey Tour. Kdo už si dnes pamatuje, že jsme před měsícem vyhráli ve Finsku EHT? Všechny zajímá, co bylo na Slovensku a co bude ve Švýcarsku. Tak tam pojďme postavit to nejlepší, stejně jako chceme nejlepší hráče z NHL. Tady je rezerva, která by se dala zlepšit.
Zdroj: https://www.idnes.cz/hokej/extraliga/martin-pesout-karlovy-vary-rozhovor-hokej.A191202_517855_hokej_tof
It matches my personal experiences: Those who find their way through difficult times are more effective and efficient afterwards; they know better how to achieve successes.